Nová legislativa: Osvobodí konečně stát solárníky od přemrštěné ceny za recyklaci solárních panelů?

Otázka recyklace solárních panelů se opět dostává do popředí zájmu provozovatelů fotovoltaických elektráren (FVE) v souvislosti s připravovanou novelou  zákona o odpadech (NZO). Od roku 2013 musí většina provozovatelů FVE platit recyklační poplatek za panely ve výši 8,50 Kč/kg, který patří k nejvyšším v Evropě.

V rozhovoru s Veronikou Hamáčkovou, ředitelkou Solární asociace, jsme se snažili zjistit,  jaké změny čekají současné a také budoucí provozovatele FVE v souvislosti s NZO.

SN: Na úvod se zkusme vrátit do roku 2012, kdy byl novelizován zákon o odpadech, který zavedl recyklační poplatek pro solární panely. Ve většině evropských zemí nese odpovědnost za finanční závazky plynoucí ze sběru a následného využití FV panelů obvykle výrobce (popř. distributor). Proč podle vás došlo v Česku k „recyklačnímu paradoxu“, v rámci kterého bylo na provozovatele FVE uvedených do provozu do roku 2012 uvalena zpětná povinnost platby recyklačního poplatku?

Ano, v ČR došlo k tomuto paradoxu a tím i k dalšímu retroaktivnímu zatížení provozovatelů FVE. MŽP to zdůvodňuje tím, že stávající výrobci a dovozci by nedokázali finančně unést tíži budoucích recyklací a provozovatelé by po skončení provozu FVE nechali panely ležet na polích, čímž by vznikla finanční zátěž obcím. Toto je ale absurdní tvrzení s ohledem na to, že recyklace panelů bude v budoucnu zisková, což dokládá například studie kolektivního systému REsolar a odborníků z ČVUT i řada dalších studií, které dochází k podobnému závěru.

Zmíněná studie tedy domněnku, že panely jsou ekologická zátěž, zcela vyvrací.  Žádná takto cenná surovina na poli ležet nezůstane. Navíc současná legislativa neřeší rekultivaci pozemku nebo recyklaci kabeláže, konstrukce a dalších komponent FVE.

SN: Nyní jsme v roce 2016. To je téměř šest a více let od vrcholu solárního boomu v ČR v letech 2009-2010. Existují  statistiky o potřebě recyklace solárních panelů v tomto období? Kolik tun odpadů ze solárních panelů již bylo předáno kolektivním systémům k recyklaci?

Statistiky v ČR existují zatím jen za rok 2014, kdy byly předány k recyklaci jednotky tun panelů. Například v Evropě byla v roce 2014 překročena hranice 10 tisíc tun zrecyklovaného odpadu ze solárních panelů, nejvíce pak v Německu a Itálii. 80 % z těchto panelů jsou panely na bázi křemíku. U nich byl dokonce díky neustálým zlepšováním procesu zpracování v letošním roce pokořen rekord, kdy bylo dosaženo kvóty využití odpadu ve výši 96 %. To činí panely jedním z nejlépe recyklovatelných materiálů.

V ČR brání recyklaci také nejasná legislativa, která komplikuje opravy a výměny panelů. Není stanoveno, co je běžná oprava, co je rekonstrukce, co je modernizace. V důsledku toho může provozovatel FVE po výměně několika poškozených panelů přijít dokonce o licenci. To není teorie, ale bohužel smutná skutečnost a takové případy již v praxi registrujeme. Dlouhodobě se snažíme tento problém řešit, jenže na příslušných místech státní správy k tomu zatím chybí ochota či odbornost.

SN: Od roku 2013 nám píší do redakce majitelé FVE, kteří většinou „nelibě“ nesou zavedení vysokých recyklačních poplatků pro panely zejména na střešních solárních instalacích ve výši 8,50 Kč/kg. Blíží se nyní šance, že NZO osvobodí malé i velké solárníky od „poněkud přemrštěné“ ceny za recyklaci panelů?

V chystané novele se na úlevu pro malé střešní FVE opět jaksi „zapomnělo“, byť na to poukazuje i studie, kterou si MŽP nechalo zpracovat společností IREAS. Opětovně jsme vznesli tuto připomínku v rámci aktuálně probíhajícího připomínkového procesu a doufáme, že budeme moci takovéto jasné a oprávněné připomínky v dalším procesu prosazovat coby profesní partner MŽP zastupující zájmy mnoha tisíc majitelů slunečních elektráren.

SN: Na konci roku 2015 byla publikována studie ČVUT na téma recyklace panelů v ČR, kterou také v jedné z předchozích odpovědí citujete. Jedním ze závěrů této studie bylo zjištění, že komerční recyklace solárních panelů může být zisková. Celkový výnos z prodeje surovin získaných recyklací fotovoltaických panelů by se pohyboval ve výši až 1,7 miliardy korun. Nebylo by v této souvislosti vhodné pro provozovatele recyklačních systémů investovat do recyklačních linek na zpracování odpadů ze solárních panelů? Chystají se vůbec takové projekty v ČR?

Současné legislativní nejasnosti ohledně výměn panelů, o nichž jsme již hovořili, brzdí rozjezd celého systému recyklace, což je vidět i na výsledcích roku 2014. Za takových podmínek se provozování recyklační linky nevyplatí, protože ji nemáte čím naplnit. I současní zpracovatelé vytěžují své  linky jiným materiálem nebo solárními panely ze zahraničí, zejména ze sousedního Německa.

Nicméně do budoucna půjde určitě o zajímavý podnikatelský plán. V cestě může stát jen současná legislativa, která chystá například takové zásadní omezení soutěže, jako že všechny panely budou muset být obchodovány přes kolektivní systémy na jedné konkrétní komoditní burze. S tímto omezením konkurenčního prostředí nesouhlasíme.

SN: Dokážete si představit si „hypotetický scénář“, že by zpracovatelé odpadů ze solárních panelů zaplatili dodavatelům za surovinu „férovou cenu“, která by mohla činit více než 8,50 Kč/Kg?

Výchozí bod je takový, že v současnosti náklady na recyklaci plně pokryjí výnosy z prodeje komodit. V budoucnu si scénář, kdy zpracovatelé odpadu budou panely vykupovat, umím představit a dokládá to i dosavadní vývoj v oblasti například drobného elektrozařízení, tento odpad je v současnosti vykupován za ceny kolem 5 – 10 Kč/kg.

SN: Zkusme se vrátit k nové odpadové legislativě. Stát připravuje NZO v rámci níž dojde i na recyklaci panelů. Dočkáme se pozitivních změn nebo na solárníky opět „číhají“ nějaká nemilá překvapení v rámci NZO?

Bohužel MŽP žádné pozitivní změny nechystá, naopak se zdá, že se návrh zákona zcela minul svým účinkem, když si měl „posvítit“ na netransparentní kolektivní systémy a jejich neefektivní hospodaření. V návrhu je totiž celá řada opatření směřujících k monopolizaci sektoru kolektivních systémů, omezení trhu zpracovatelů a sběru odpadu.

Dokonce se objevila řada nových „vylepšení“ v podobě zavedení koordinačního centra kolektivních systémů nebo komoditní burzy pro obchodování s odpady. Důsledkem by byla likvidace menších a nákladově přijatelných kolektivních systémů a znatelné navýšení recyklačních příspěvků pro spotřebitele.

SN: Z důvěryhodného zdroje jsme se dozvěděli, že se chystá tzv. „fixní jednorázová částka pro platbu příspěvku za recyklaci panelů pro provozovatele FVE do 30kW, a to bez povinnosti vyúčtování „na konci“.  Jaké by to vlastně přineslo výhody nebo naopak negativa pro dotyčné provozovatele FVE?

Toto od počátku prosazujeme, tedy také vítáme. Majitelům takovýchto menších instalací by to zjednodušilo život. Nicméně v současné legislativě se nic podobného nechystá.

SN: S ohledem na fakt, že převážná většina instalaci vznikala v letech 2009-2011 a vzhledem k jejich životnosti 20 let se očekává jejich odstraňování někdy kolem roku 2030. Nehrozí v průběhu času, že některé kolektivní systémy „dostanou zaplaceno předem“ a naúčtují si „spekulativně vysoké poplatky“ za administrativní správu, čímž může dojít ke zneužití získaných prostředků, popř. až v Česku nechvalně známému „ vytunelování“ dotyčných organizací?

Toto je reálné riziko zejména u těch netransparentních kolektivních systémů, které nezveřejňují své účetní závěrky, nemají limit administrativních nákladů pro provozovatele FVE nebo neumožňují přechod k jinému systému. Pro nás a členy Solární asociace jsme toto riziko minimalizovali založením vlastního kolektivního systému REsolar, který je v současnosti největším a nejlevnějším hráčem na trhu.

SN: Jaký je vlastně postoj Solární asociace k NZO. Považujete ji za „přínos“ nebo spíše za další komplikaci z pohledu provozovatelů FVE?

Návrh nového zákona o výrobcích s ukončenou životností by měl být od základů přepracován, jeho přínos ve stávající podobě vnímáme z pohledu solárního sektoru jako záporný.

Zdroj: Solární novinky.cz